Úvod
Historie
Členové
Akce
FotografieNOVINKANOVINKA
Video
Ukázky
Vydaná CDNOVINKANOVINKA
Objednat CD
Napsali o násNOVINKANOVINKA
Síň slávy
Studio
Hudební teorie
Doplňky
Agadirek
Agadir v Maroku
Kontakty
Interní
Vyhledávání:
osoby
akce
projekty
skladby
Agadir na facebooku:
Facebook
Agadir na Instagramu:
Instagram
Agadir na Wikipedii:
Wikipedia
Kanál RSS:
Kanál RSS

České centrum Mezinárodního PEN klubu
Jsme členové
Českého centra Mezinárodního
PEN klubu

Sdružení Q
Jsme členové
Sdružení Q

Státní fond kultury České republiky
Pořady z cyklu
"Agadir: Na strunách naděje"
jsou konány
za finanční podpory
Státního fondu kultury
České republiky

Mediální partneři:



Přihlášený uživatel:
žádný

Vaše IP adresa:
3.140.188.16

Přístupy celkem: 40615111
Přístupy dnes: 12612
© 2004-2024
Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.
Optimalizováno pro rozlišení:
1280x720 a vyšší
Takov krsn rnoTakov krsn rno
Takov krsn rno
Takové krásné ráno. Zvykla jsem si na misku s voňavou vodou u postele. Dnes voní obzvlášť báječně. Jsou v ní byliny, které Achašvér koupil od cizího kupce. Byly tak drahé, ale on řekl: Ester, moje ženo, pro tebe nic není nemožné. A všichni to slyšeli a usmívali se. Achašvéroš mě tak miluje. Je jako malý kluk. Nedávno mi dal přívěšek ze zlata. Je to takové malé zlaté slůně. Nechci nic, říkám mu. Vážně nic nechci — a on se jenom směje. Tady rozhoduju já, říká, a já se nehádám. Dal mi šátek, už jich mám několik, tak jsem ho dala té malé holce — byla šťastná jako děcko. Vždycky jsem si přála dělat lidi šťastné. Teď konečně můžu štěstí rozdávat. Teď se vykoupu v té voňavé nádheře a pak půjdu na terasu. Nechodím už před hradby, na vdanou ženu se to nehodí.
Možná tam občas postává Mordokaj. Naposled jsem ho viděla... jo, to se shýbl k bodláku, kolem kterého předtím prošel jeho oslík. Dal mi ten divný květ. Je to nesmrtelný květ. Mám ho schovaný mezi svými šperky, Tak ráda bych ti ho, Mordokaji, ukázala, ale nesmím. Achašvér mě hlídá, bojí se, že... čeho se vlastně bojí? Mordokaji, napíši ti list. Ta malá holka ti ho předá.Přijď zas na naše místo. Dokážu ti, že největší klenot, který mám, je ten bodlák, cos mi ho utrhl. Možná je na něm i trošku tvé krve. Musíme se sejít, Mordokaji. Jestli mě miluješ, musíš o mě vědět všechno. Budu ti povídat i o té voňavé lázni. A ty si sáhneš na mé rameno. Nikdy tak nevonělo. Tu vůni ti chci předat, Mordokaji. Pro mne samotnou přece nemá cenu.

Zpět

© Agadir © 2004-2024, Ing. Ondřej Fuciman, Ph.D.